Bylo nebylo, kdesi žili Samci a Samice. Samice, byly v norách a staraly se o malé Samce a Samice, kteří ještě nemohli hrát takovou zvláštní hru, kterou vám nyní popíšu.

Každé ráno, hned jak první paprsky Slunce zalily Kolonii, většina Samců vyšla ven a vstoupila do zvláštních kovových rakví, které se uměly pohybovat z místa na místo. Hned pak vyrazili na takové pevné pruhy země, říkali jim silnice a soutěžili, kdo se rychleji dostane přes celou jejich Kolonii. Protože jich bylo mnoho, často do sebe naráželi, kdo narazil, prohrál a musel se vykoupit fantem, pokuta tomu říkali a často se stávalo, že nemohl chvíli hrát.

Ostatní Samci pak v zácpě čekali, až bude trochu volněji, aby mohli pokračovat v soutěži. Na Samcích byl patrná nervozita, někteří vkládali do úst jakési tyčinky, zapálili konec a náruživě sáli jejich jedovatý obsah. Jiní brali do rukou malé, většinou černé krabičky, pohybovali po nich konečky svých pařátů a pak je přikládali k hlavě a hovořili do nich. Bylo to kouzlo, sloužící pro přenos myšlenek. Použití tohoto kouzla při soutěži bylo sice zakázáno, ale většina Samců je s oblibou používala.

Co bylo nejzajímavější, v každé kovové rakvi seděl jen jeden Samec, více Samců jelo pohromadě jen vyjímečně. Někteří požívali v jejich společenství zvláštní úctu a výhody, protože jejich rakve byly obzvláště velké, vetšinou černé barvy a vepředu měly velká světla. Tito pak nemuseli dodržovat pravidla hry, mohli podvádět, fixlovat, předjíždět i tam, kde to bylo zakázáno.

Mezi těmito individuálními rakvemi se také občas snažily protlačit rakve pro kolektivní přesun Samců, ale i Samic, kteří se této hry nezůčastnili a jen se potřebovali přemístit na opačný konec kolonie pro zajištění potravy pro malé Samce a Samice. Tito pak museli celé dlouhé hodiny stát, než projedou Samci ve svých individuálních rakvích, aby mohli pokračovat za svým cílem.

Byla to zvláštní hra, která trvala skoro celý den. Po jejím skončení se večer Samci opět vydali v opačném směru... Nikdy jsem nepochopil smysl této zvláštní soutěživé hry. Bylo vidět, že většina samců při hře prožívala jakési silné vzrušení, i když věděli, že tato hra jejich kolonii velmi ničí. Ale touha zvítězit byla silnější než pud zachování vlastního rodu.

Postupně jejich kovových rakví již bylo tolik, že se nemohli pohybovat z místa na místo a jen stáli a stáli a nemohli se pohnout z místa.

Po určité době Nejvyšší, který vše z povzdálí pozoroval, se rozhodl seslat na kolonii varování a zatopil ji spoustou vody. Pevné pruhy země - silnice se rozpadly pod přívalem vod a plechové rakve byly k ničemu. Samci a s nimi bohužel i Samice pak museli začít hrát jinou hru, říkali tomu "záchrana života".

Jak dopadl příběh, nevím, byl jsem ještě malý a konec si již nepamatuji.

Koukni se z okna, milý čtenáři...

Záplavy 20.8.2002